V tomto tzv. klíčovém románu, kde známé osoby vystupují pod fiktivními jmény, podává vypravěč Bohuslav Hakl obraz doby nedávno minulé. Jako syn pravověrných komunistů, kteří po sovětské okupaci skončili v disentu a emigraci, přijímá skepticky všeobecnou víru v možnost spravedlivého uspořádání společnosti.

Před rokem 1989 dokázal úspěšně – alespoň jak se domníval – proplouvat nástrahami komunistického režimu, teď pozoruje s posměšky nadšené budování kapitalismu. To mu ovšem nebrání, aby se na událostech aktivně podílel. Jeho opovržení vůči vlastnímu pragmatickému národu se začne hroutit po navázání vztahu s bývalou disidentkou, v nových demokratickým poměrech vášnivou bojovnicí za spravedlnost.

V Haklově neukotveném osobním životě se střídají vzestupy a pády jak milostné, tak profesionální. Ačkoli se propracuje až k funkci prezidentova poradce, jeho okázalou nevíru v cokoli a kohokoli nakonec přemůže obyčejná lidská potřeba žít v naději.